Zámecké křeslo II. díl

Pokračování I dílu
Od polo rozebraného křesla se nedalo odejít a šla všechna práce stranou. Využila jsem krásného počasí a pustila se i do rozebírání opěráku. Díky několika vrstvám textilu bylo v křesle spousta hřebíků. Provázel mě nádherný pocit, nikdy pře tím jsem neviděla útroby starého nábytku a překvapilo mě, jak to měli naší předci vymyšlené, aby mělo křeslo tvar, jaký potřebovali. Docílili toho různorodou hrubostí materiálu, kterým bylo křeslo vycpané. Bombastické byly péra, které byly, pro mě záhadným způsobem svázané mezi sebou a zároveň k přednímu a zadnímu dílu opěráku. Přední díl jsem měla rozebraný a položila jsem si ho na zem a vše si fotila. Jak jsem tak seděla v trávě už zcela přesvědčená, že mám v rukách zámecké křeslo (ale ničím nepodloženo) říkám si než to seno vyhodím juknu dovnitř, Fascinovalo mě jak bylo úhledně poskládané. Mírně nazvednu seno přibližně v polovině opěradla a vykouknou na mě noviny.

pokračování v příště